Poslední dobou hodně přemýšlím o nevěře. Fajn, kecám, přemýšlím kde si zašukat a přitom si zachovat vážnou tvář. Nechci zradit osobu žijící vedle mně. Ale přiznejme si, po těch letech už to není co bývalo. Jenže jak si máte užít a přitom té drahocené osobě neublížit? A tak jsem začal přemýšlet nad nevěrou, jejími klady i zápory, výčitkami svědomí a vlastní bezcitnosti.
A na něco jsem přišel.
Víte proč se všichni rozvádí, rozchází a nenávidí? Protože nejsou k sobě upřímný. Tají své chtíče. Kdyby však byli upřímní ke své drahé polovičce, mohlo bý všechno jinak. Víte jak to vím?
Jednou, po ranním sexu, který po letech ztratil svůj šmrnc, se mně skorožena zeptala, jestli ji miluju.
Mohl bych říct, že je to její chyba. Ona nechce kouřit tak, jak by se mi líbilo. Má strach z análu. Má strach z novinek. Něco vyzkoušet. To co bývalo už dávno není. Všechna žhavá minulost se změnila ve vzpomínku, tři polohy, které se opakují dokola. když si vzpomenu na mladistvou divokost, s jako jsme to dělali, je mi až smutne. Jako by jsme to už nebyli my. A já už potřebuju změnu. Ne proto, že bych ji neměl rád, ale právě proto, abych ji měl rád i dál. Stejně tak by však ona mohla říct, že je to moje vina.
Tak jsem ji řekl, že ji nemiluju.
Chápejte, ona chce slyšet, že ji milujete, že je vaše všechno. Potřebuje si připadat jako Vaše jediná. Jenže když s tím budete souhlasit, zjistíte, že se nic nezmění. Váš vztah se nezmění. Vše bude při starém. Jenže já chci změnu. Já chci tu vášeň co nás spojovala tehdy. Říkejte mi úchyl, říkejte mi sexuální loudil, ale já prostě potřebuju píchat.
Měli jste ji vidět, když jsem to řekl.
Ale od té doby je všechno jinak. Něco mezi námi se změnilo a já s ní můžu absolutně vklidu debatovat o svých sexuálních praktikách, co bych rád zkusil, co bych rád zažil a společně nacházíme řešení. Samozřejmě, pokud k něčemu takovému se odhodláte, musíte čekat podobnou ránu, jako jste dal vy. Není to pro slabé povahy, ale dá se na to zvyknout - pokud nepřekračujete stanovené hranice.
Náš vztah nabral jiný směr. Po x letech společného života není pro "miluju tě" místo. už nejde o lásku, ale o soužití a pokud si nechcete zvykat na novýho partnera a jeho zlozvyky, musíte najít stejnou kolej a tou není zatajování sama sebe. Skorožena mi dovolila cokoliv jen chci. Kterákoliv mě může vykouřit, já ji vylízat. S kteroukoli se můžu vyspat. Jen ji to nesmím říct. Nechce to vědět. A nesmím ji opustit pro nějakou holku na jednu noc. Protože moje skorožena je moje rodina. Je to má opora, moje berle když padám.
Na oplátku hold taky musím něco spolknout.
Od té doby se náš intimní život změnil. Sex lépe prožíváme a už se tak nebojíme nových věcí - to však neznamená, že musíme zkusit všechno. A víc si vážíme sami sebe. A té chuti na jiné prdelky kolem Vás taky ustala. Proč hledat něco nového, když mám doma to nejlepší.
Nebýt jednoho "Ne", spousta odvahy a haldu upřímnosti, asi už bych byl sám.
Soužití je nádherná věc a já vím, s kým chci být do konce života...
...jsem tedy nevěrný?
2025 ©