Mám hrozný vztek.
Mám strašnou zlost.
Mám vztek na tenhle posranej svět.
Mám hrozný vztek na tenhle život.
A je mi k pláči, moc k pláči. Připadá mi, jako by mi někdo vytrhl srdce, roztrhal jej na cáry a napjil zpátky na tu změt hadiček, které se pokoušejí pumpovat do něj zbytek krve a udržovat jej při životě. Možná by bylo lépe, kdyby přestaly a ono přestalo být. Rozhodně by se ulehčilo spousta věcí.
Výhodou moderního světa je, pokud nejste úplně levý, neschopný a líný, že se můžete ztratit. už dlouho nosím v hlavě myšlenku, že bych zmizel a už se nevrátil. Co by se stalo? chyběl bych vůbec někomu déle než den? A vzpomněl by si někdo na mě?
Poslední dobou, kdy se nic nedaří a vše co udělám nebo si usmyslým mě ještě více uvrtává ve vlastní tyranii a sebezničení, čím dál více se přikláním k teorii, že kdyby mě srazilo auto, nebo zkolil infarkt, neštěkl by ani ten hloupej pes. A je hrozně, ale hrozně těžký každý den, každé setmělé ráno hledat důvod, proč si nepodřezat žíly. Řekněte sami, nemysleli jste někdy na to, jak by se vše ulehčilo? Najednou by nebylo třeba řešit nějaké peníze, nekonečné dluhy a malicherné vztahy. Nemuselo by se řešit nic. Vůbec nic.
Nezní to "nic" úžasně.
Jen si řekněte: "Nic..."
Když už nemůžete vrátit čas, nezbývá Vám příliš možností, jak všechno otočit a vyrovnat svoji rovnováhu na provázku Vašeho života.
"Říká se, že není žádný osud, ale on je. Je to to, co stvoříte, a i když svět jde dál po věky věků, jste tu jen na zlomek zlomku vteřiny, většinu svého času trávíte tím, že jste mrtví nebo dosud nenarozeni, ale dokud žijete, ztrácíte roky marným čekáním, kdy zavolá, napíše, či na vás pohlédne někdo nebo něco a vše bude dobré. A nikdy to nepřijde. Nebo se vám to zdá, ale není to skutečné. Tak trávíte život mlhavou lítostí či mlhavou nadějí, že se přihodí něco dobrého, abyste měli pocit, že jste zapojeni, že jste celí, že jste milovaní. A pravda je, že cítím takový hněv, a pravda je, že je mi kurevsky smutno, a pravda je, že se už kurevsky dlouho cítím kurevsky zraněný a stejně dlouho se tvářím jako by nic, abych to vůbec snesl. Jenom nevím proč. Možná proto, že o mých strastech nikdo nechce slyšet, protože mají dost vlastních. Nuže, jděte všichni do prdele. Amen."