Štítek: ""

 číst dál

To jsou ceý ty ženský. Pořád posoucháte, jak vy jako chlap, projevujete málo lásky, nejste vůbec doma, nezajímáte se o ně a kdy jste si naposledy udělali hezký večer? Taky se Vám stalo, že jste měkde venku, s nějakým kamarádem nebo tak, Vaše žena či přítelkyně spí, doma jste se nudili tak co. Neprovádíte nic špatnýho, jen si s tím kamarádem dáte pár šluků trávy - no Bože, kdo dneska nehulí, že? A najednou telefon od ženy přítlelkyně, celá rozespalá a zničená kde jste. A pak druhej, kdy se jako vrátíte hlasem poněkud naštvaným a zklamaný. Vždyť si brala volno jen aby mohla být s Vámi, když Vás pro práci zanedbává. číst dál

Po dlouhé době hádek jsme se se skoroženou zase usmířili. Konečně - že nám to trvalo. Ztvrdili jsme to dlouhými polybky. Vášnivým kousáním do rtu a nenasytnými dotyky svými jazyky. Kousání do krku, jen tak něžně, až skoro romanticky. Mačkání boků a škrábání po zádech. číst dál

Mám hrozný vztek. číst dál

Někdy mi příjde, že lidi málo přemýšlejí. číst dál

Děvka seděla na záchodě, zíraje netrpělivě na těhotenský test ve svých vyzáblých dlaních. Chladný průvan se dostal pod slabé dlouhé tričko a rozechvíval celé tělo. Možná chladem, možná strachy… číst dál

Musela předvádět, jak se jí to líbí. Potlačit v sobě to znechucení a nechat to plynout. Pokaždé si vzpomněla na svůj první den. Na tu bolest, na tu krev z jejího klína, řitního otvoru. Jen pro pár vpichů, jen si přivydělat na ten jed do žil. V chudém pomláceném bytě nechutného domu v zapadlé čtvrti. Nevnímat protivné vrzání špinavé postele. Již potlačila ten ostrý rytmický zvuk bodající do spánku jako nůž, jako jehla stříkačky. Nebo si zvykla? Nevnímat ten zápach zákazníků, nadržených, zpocených. Jen předvádět, jak se ji to líbí. Slastně vzdychat či křičet, občas přežít nějakou tu facku, trocha bolesti pro ty, co se jim jinak nepostaví. Klečela s vystrčenou zadnicí a nechávala se ojíždět bohatými i zoufalými, hlavně když platí, hlavu zabořenou do polštáře – kolik už jejích slz spolykal, než se naučila udržet si kamennou tvář a občas zahrát nějaké to vzrušení. číst dál

Město ponořené do hluboké noci. Odraz blikajícího pouličního osvětlení ve špinavých kalužích, na jejichž hladinách rostly kruhy ze slz zkaženého Velkoměsta padající ze střech chátrajících domů, němých náhrobků zahozených životů. Opar odpadků vznášejících se nad spícími vozy jako temná myšlenka na cestu ke konci. Odpadky nahromaděné kyselou dešťovou vodou v odtocích do kanálů. Shnilá, protivná část tohoto malého světa lemovaného oprýskanými domy zbarvenými grafity. Spodina ctěného Velkoměsta, jeho zakaleného svědomí, špatné choroby bojující každý den o holé přežití jakýmikoli prostředky a za jakoukoli cenu.  číst dál

Poslední dobou hodně přemýšlím o nevěře. Fajn, kecám, přemýšlím kde si zašukat a přitom si zachovat vážnou tvář. Nechci zradit osobu žijící vedle mně. Ale přiznejme si, po těch letech už to není co bývalo. Jenže jak si máte užít a přitom té drahocené osobě neublížit? A tak jsem začal přemýšlet nad nevěrou, jejími klady i zápory, výčitkami svědomí a vlastní bezcitnosti. číst dál

Dveře zavrzaly. Vzduch se zachvěl, jak teplo z domu zaniklo v chladu ustupující noci. Domácí obuv se zaryla do písku na cestě k bráně. Vnímal každý detail kolem sebe. Vnímal nenápadný tichý tanec vysokých stonků zašedlé trávy. Vnímal každý kamínek pod sebou a jeho záchvěv při dopadu slabé podrážky, jakoby němý strach o svoji budoucnost. Vnímal chlad noci pod vrstvou oblečení a cítil slabé chloupky na rukách žalostně se vzpínající k látce košile. Vnímal jemně mrazivý vánek příjemně štípající tvář rozpálenou teplem domova. Vnímal jasně zářící hvězdy nad hlavou, jak svítili, jak se bleskly na světlajícím černém moři. číst dál